Píše Adam Weidenthaler
Dvacet šest let. Tak dlouho čekají kanadské týmy na zisk Stanley Cupu. Od roku 1993, kdy hráči Montrealu Canadiens ovládli vyřazovací boje NHL, můžeme v historických záznamech sledovat jen pět finálových proher kanadských mužstev. Jinak americké vlaječky na počátku 21. století vládnou. Změní se to v blízké době?
Winnipeg Jets
Nejlepší výchozí pozici vzhledem k složení kádru, posledním sezónám i mínění expertů mají pravděpodobně Jets, nejmladší franšíza ze sedmičky kanadských značek. Původně americký tým, hrající v NHL pod jménem Atlanta Thrashers od roku 1999, se přesunul v létě 2011 do Winnipegu, kde navázal na předchozí franšízu (se stejným jménem, tedy Jets). Ačkoliv mužstvo v prvních sezonách strádalo, několik dobrých volb v draftu nasměřovalo Jets do play-off. K tahounům Wheelerovi či Byfuglienovi se přidali Scheifele, Ehlers či Laine a společně došli v roce 2018 až do finále konference, kde nestačili na rozjeté nováčky z Vegas. Průlomový ročník má tak nakonec hořkou pachuť, i tak si ale Winnipeg dokázal, že má cenu pokračovat v nastolené práci. Otázkou zůstává, jak budou vypadat nejbližší ročníky týmu pod hlavičkou generálního manažera Kevina Cheveldayoffa, který Jets řídí již od přesídlení do Kanady. Před podpisem smlouvy je v momentě psaní vysoce hodnocená (a pravděpodobně drahá) dvojice mladíků Patrick Laine – Kyle Connor. Zbavit se tak v létě museli elitního beka Jacoba Trouby (vyměněn do NY Rangers), smlouvu nenabídli Tyleru Myersovi.
Tím však čištění výplatní pásky teprve začíná. Pořádné porce budou pod platovým stropem odkrajovat i pomalu stárnoucí ikony Blake Wheeler, Bryan Little či Dustin Byfuglien, první dva jmenovaní mají navíc ve vysokých kontraktech do roku 2024 klauzuli o nevyměnitelnosti.
Jets jistě ztratí něco ze své síly. Štědře placené hvězdy prvních dvou formací budou muset táhnout zbytek sestavy, která by se měla skládat hlavně z mladíčků. I tak ale bezesporu mají schopnosti na to, aby bojovali o nejvyšší příčky i v následujících letech. Jen musí být v pozoru, aby namísto soupeře na ledě nemuseli primárně bojovat s platovými závazky.
Montreal Canadiens
Značku z “hlavního města” frankofonní části Kanady není třeba představovat. Nejúspěšnější tým historie najdeme vyrytý na Stanley Cupu celkem čtyřiadvacetkrát. Současná forma hráčů Canadiens však tolik nekoresponduje se slavnou minulostí. Montreal se za poslední čtyři sezony podíval do play-off jen jednou (a to navíc jen do prvního kola), což se naposledy stalo na přelomu tisíciletí. I tak zůstává na pozici hlavního kouče Claude Julien, renomovaný lodivod s vizitkou vítěze Stanley Cupu na lavičce Bostonu. Společně s GM Marcem Bergevinem tak může vymýšlet, co dál. Na sny o příchodech zvučných jmen si hokejem poblázněný Montreal může nechat zajít chuť. Tým nemá pod platovým stropem téměř prostor, a tak bude muset operovat s prakticky totožnou sestavou jako na konci minulého ročníku. Ta se ale začíná rýsovat do zajímavých tvarů. Loňské akvizice Max Domi a Tomáš Tatar se uvedly kvalitními výkony a dobře doplnily partu okolo Brendana Gallaghera či Jonathana Drouina. Play-off jim nakonec uniklo o pouhé dva body. U Canadiens tak nyní bedlivě zkoumají, jaký článek sestavy nahradit, aby se boje o Stanley Cup vrátily do Bell Centre.
Nevyměnitelnou hvězdou týmu však zůstává Carey Price. Brankář s největším počtem vychytaných výher v historii organizace je bez přehánění hrající legendou Canadiens. Smlouvu má až do roku 2026, kdy oslaví devětatřicáté narozeniny. Stanley Cup by však rád zvedl nad hlavu mnohem dříve, i kvůli častým zdravotním potížím, které ho provází.
Zvládne to nyní, na vrcholu sil? Nemalá část kanadského obecenstva by mu to jistě přála.
